MILF**KV

10. den

Je 10,10, desátý den. Prachy došly, známý odešli, únava je veliká, jede se domů.

Bylo to hezký, bylo toho dost. Po kolonádě směr Thermal - můj hotel - Aeroport - Pupp jsem běžela za těch pár dní snad stokrát, takže mám lýtka namakaný jako Heike Drechsler. Filmů jsem viděla tolik, že nestíhám o nich psát, známých jsem viděla tolik, že jsem je nestíhala zdravit.

Tohle byl letošní fesťák z našeho pohledu.

Děkujeme, že jste četli naše festivalové emo kidy. Pokud budete mít to nutkání, klidně napište na známou adresu:

Indra Vostrá, Jindřišská 16, Praha 1, tři jedničky padesát.

A zase někdy! Někdy brzy na nějaký příjemný filmový divočině, to mám ráda!

Adiós compañeros!

Dodavatelem kongresové a projekční techniky pro letošní KVIFF je firma ProMoPro.

A to se určitě vyplatí!

9. den - jdeme do finále, náš FILMový a MILFový festivalový blog se pomalu uzavírá...

Teď se nebudu snažit být nějak vtipná a prostě vám jen lakonicky popíšu děj japonského porno-bizzare-burleskního muzikálu Onna no kappa (Underwater Love) od režiséra Shinji Imaoka, na který jsem si vyrazila včera o půlnoci. Mám pocit, že to bude úplně stačit. Pokud si pří čtení následujících řádek budete říkat WTF?!, je to naprosto v pořádku.

Kappa je japonská obdoba našeho českého vodníka, který sedí při měsíčku se stále mokrým šosem. Kappa má místo úst kachní zobák, na zádech a na hlavě želví krunýř, miluje okurky a musí mít pořád namočené vlasy.

Film začíná asi dvouminutovým záběrem na kappu, který sedí uprostřed vodní hladiny, obklopený listy vodních rostlin a kouše okurku. Asuka je šťastná žena něco po třicítce. Pracuje v malé továrně na zpracování ryb, její šéf je jejím snoubencem. V továrně všichny pracovníci tančí s vařečkami na píseň o staré bábě.

Cestou do práce potká Asuka na silnici kappu a zjistí, že to je její spolužák ze střední školy Aoki, který zemřel a stal se z něj vodník. Vezme si ho domů a schová ho do koupelny. Mezitím, co má Asuka vášnivý sex se svým nastávajícím mezi dveřmi do koupelny, kappa, sedící v pračce a polévající si hlavu vodou, se jí snaží dostat rukou mezi nohy. 

Zadaná Asuka kappu odmítá, ovšem její kolegyně z práce je jiného názoru. Odvede si kappu do opuštěného domu v lese, svádí ho, snaží se svým jazykem dostat mezi jeho kachní zobák, odhalí jeho penis, který vypadá jako želví ocásek a prostě to spolu dělaj. Když kappa dojde k vrcholu (poprvé v životě), milenku postříká mohutným proudem pramenité vody.

Najednou se v domě objeví další pracovník továrny, který je oblečen do ženských šatů a na každé ruce má pět kusů digitálek. Chvilku tam s nimi pobude. Kappa začne maskovaný pracovat v továrně. Během pracovní pauzy na něj jeho nová milenka stříká vodu z hadice a vesele u toho kříčí "bukkake bukkake".

Kappa je ale do své dávné lásky Asuky zamilovaný. Démonický muž s digitálkami kappovi sděluje, že Asuka další den zemře. Kappa chce svojí lásku zachránit, Asuka tedy opouští svého nastávajícího a dvojice spolu prchá do lesa. Aby byla Asuka zachráněna, kappa pro ní musí získat anální perlu. 

Po útrapné cestě najde dvojice uprostřed lesa jezero, kde sídlí celý klan vodníků. Asuka získává anální perlu a aby přemohla Boha Smrti, musí si jí "aplikovat". Ukáže se, že Bůh Smrti není nikdo jiný, než muž s deseti digitálkami. Asuka se s ním utká v sumu a po zápase se jí podaří umístít anální perlu na správné místo. 

Kappa je však na konci sil, protože si nenamočil vlasy během cesty lesem. Asuka se jeho bezvládné tělo snaží probudit prostřednictvím soulože, avšak kappa je skutečně mrtvý. Na krátký okamžik se však zázračně probudí, ale ne jako kappa, ale jako Aoki ve své lidské podobě.

V poslední scéně filmu je záběr na kappu zapínajícího kazeťák, začne veselá písnička a všichni, včetně snoubence, vodníků a pracovnic továrny, tančí společně na louce a veselí se. 

Písniček je tam spousta, texty nemají ani hlavu, ani patu, zpívá se v nich většinou o obžerství.

Hudba: moji milovaní němečtí Stereo Total

Kamera: legendární Christopher Doyle (např. Hero, van Santovo Psycho atd.) 

Ani nevím, co k tomu dodat. Snad jen, že když jsem se včera ve dvě v noci vracela do hotelu kolem jezírka v parku, tak jsem pěkně kmitala, abych, nedejbože, nedostala od někoho nějakou perlu! 

Předevčírem jsem zachytil hlášku, že ve stanu Jameson je nějaká freak show, že se má přijít podívat. Tak jdu že. Uprostřed pár extrémních jedinců, dva chlapi, jedna baba. Poslední dobou jsem si tam připadal trochu jako v klubu Mekka, takže jsem ocenil trochu zemitosti. Taky jsem si ráno objevil po stranách šedivý vlasy, takže spadla klec a mladý mě nazývaj "taťkou". Takže proč se neseznámit. Doufal jsem v pikantní fotky.

Milana jsem pozval na bar, místo panáka si vybral jedno pivo, nápoj pro kamaráda odmítl, rozdělil se s ním o tu třetinku. Pravil, že si váží každého člověka a vůbec říkal od srdce věci, který dávaly smysl. Jen jsem vyčkával, aby mi řekl něco, co jsem jaksi tušil. Prožil pár dní na ulici, teď žijou ve Varech na ubytovně, holku asi sehnali jen na tuhle akci. Myslím, že umím naslouchat lidem. Považuju to za jednu z nejdůležitějších věcí v životě.

No nic, dva dny jsem se z Milana sbíral, nejdřív mi bylo stydno, že jsem o něm vůbec chtěl psát jako o nějakým buranovi, co se nasral do stanu. Musel jsem odejít do press centra, abych se trochu slepil dohromady a už jsem myslel, že tenhle post nevznikne. Jinak asi do půl hodiny ten večer je ze stanu vyhodila ochranka. Lituju, že jsem si nevzal číslo, i když Bůh ví, jestli Milan má telefon. Spíš ne.

No nic, Milane, rád jsem Tě poznal a to, že jsi mi nabídl tykání a podal ruku, pro mě bylo fakt velký. Protože jsi byl upřímnej. Věřím na upřímnost.

Almodóvar přivezl do Var svůj nový film Kůže, kterou nosím a všichni jsou z toho úplně perplex. Zažila jsem naprosto hysterickou rvačku o zbylá volná místa k sezení a spoustu nadšených komentů od baťůžkářů - chápeš, NOVEJ ALMODÓVAR!! Já teda nechápu. Zrovna tenhle film půjde do normální kinodistribuce a všech slušných kin, tak nevim, co tady všichni tak jančej. Kdyby radši šli na něco, co uvidí jenom tady a pak už jen na Torrentu...

Z tohoto důvodu jsem Kůži bojkotovala. Přečetla jsem si jen synopsi, abych byla v obraze, o čem ten Almodóvar vlastně je: plastický chirurg vyvíjí syntetickou lidskou kůži, do které "obléká" svůj testovací objekt. Posedlost ženským tělem, trauma z mrtvé manželky a znásilněné dcery, Antonio Banderas v hlavní roli.

Podtrženo, sečteno a co mi z toho vychází? Že tohle VŠECHNO najdu komplet v nádherné písničce od Pavla Vítka! Mám rád vůni tvý kůže... dám svý tělo na oltář.... Tak už přestaň si hrát, já to mám taky rád...  

Pavel Vítek je stejně tak krásnej hoša, jako Antonio Banderas. Pedro Almodóvar je gay, stejně jako Pája Vítek. Vítek i Almodóvar dělaj, že točej o ženách a pro ženy, ale myslej přitom na Antonia Banderase.

Tímto se kruh uzavřel a já si jdu dát půlnoční projekci japonského porno-nonsense muzikálu o vodníkovi.

.-)

Tak to kecám, to bohužel neříká, ale kdyby to řekla, tak by byl ten rozhovor alespoň trochu zábavný a nějak zajímavý. Otázky i odpovědi jsou takhle jen tuctový, populistický a trapný. 

Co ovšem pobavilo:

Otázka na TS: Co mámu ve filmech nejvíc rozčiluje? 

Odpověď TS: Když se řeší vztahy. Když se obecně moc řeší. A když ten film trvá víc než dvě hodiny ; to máme společné. 

Hmmm, tak to mají obě dvě holky blbý, protože většina filmů trvá víc něž dvě hodiny a skoro ve všech filmech se řeší vztahy. Mirka Spáčilová k tomu ovšem přistupuje tak, že z novinářských projekcí odchází zpravidla 10 - 15 minut před skončením filmu, tedy těsně před tím, než dojde k nějakému zásadnímu zvratu a vztahy se vyřeší. Zbylí novináři na ní pak vesele uzavírají sázky, co o tom nakonec napíše, když jí utíkají filmové pointy. 

Honza Matura mi včera řekl, ať už je nechám žít, protože pro něj články o filmech podepsané jménem Spáčilová (a je ganz egal, jestli M. nebo T.) znamenají spolehlivost a jistotu. Jistotu v tom, že pokud Spáčilky napíšou, že to bylo fakt dobrý, tak Honza spolehlivě ví, že na dotyčný film fakt nemá chodit.

Magazín Dnes 7/7/2011, str. 18 - 19. 

A už přestávám s těmi útoky, na konci je napsáno, že "obě jsou teď na festivalu v Karlových Varech", tak aby si mě tady náhodou neodchytly a nesáhly mi do fazónky! 

Tenhle rozhovor se mi nechtělo dělat, měl jsem trému. Překecali mě. A jsem sakra šťastnej.

Kohák je pro mě jedna z absolutních osobností. Viděli jsme se na spoustě akcí, ale že bych ho oslovil, to jsem se vždycky hned po***l. Ale včera jsme to prolomili. Částečně díky Honzovi, co nás točil. Kdyby nás točil někdo cizí, tak bych se asi složil. Holt před některými lidmi mám trému. A není jich vůbec moc.